O ZAHRADNÍ OLLE

Metoda zavlažování, která využívá fyzikální zákony, přírodní materiál a řemeslnou zručnost, je poprvé zmíněna v knize “Fan Shengzhi shu”. Tato kniha byla sepsána přibližně 200 let př. n. l. v období dynastie Chan a dnes ji můžeme vnímat jako první metodickou příručku o zemědělství. Najdeme v ní informace o hluboké orbě, o smíšeném pěstování plodin a o jejich střídání či o různých technikách zavlažování a používání pracovních nástrojů. A tak právě Čínu v době rozkvětu dynastie Chan můžeme považovat za místo vzniku této metody zavlažování. Zavlažování pomocí hliněných nádob patří dodnes k nejúčinnějším a nejjednodušším metodám, a i proto se rozšířilo během následujících staletí do míst s nedostatkem vody po celé Asii, Africe, Jižní a Střední Americe. 

Název “olla“, kterým se dnes ve světě tato zavlažovací metoda označuje, pochází ze španělštiny a jeho původní význam je “hrnec”. V 70. letech „objevil“ technologii  hliněných hrnců australský biolog a ekolog Bill Mollison. Ten je považován za otce permakultury a zavlažování pomocí olla označil za “nejlepší zavlažovací systém na světě”. A tak díky Billu Mollisonovi se začalo povědomí o této geniálně jednoduché metodě zavlažování šířit i do Evropy.

Na jakém principu OLLA funguje?

Princip, na kterém zavlažování pomocí hliněné nádoby olla funguje, je velmi prostý. Děje se tak díky dvěma fyzikálním zákonitostem (kapilární vzlínání a tlak vodního sloupce) a vlastnostem použitého materiálu – hlíny. Nádoba se celým svým objemem až po své hrdlo zakope do zeminy záhonu a naplní vodou. A tato voda vzlíná skrze stěny nádoby do okolní zeminy a tím ji zvlhčuje. Rostliny vysázené v okolí nádoby cítí zdroj vody a vyvinou svůj kořenový systém směrem k ní tak, že nádobu celou svými kořeny obrostou. A potom již vlásečnicovými kořínky sají vodu přímo ze stěny nádoby. Tak vzniká kontrolovaná metoda zavlažování, při které má rostlina tolik vody, kolik potřebuje a kdy potřebuje. Jedná se o nejefektivnější způsob distribuce vody rostlinám, který se přizpůsobuje jejich potřebám.

Dalším oceňovaným přínosem je úspora času. Doplnění vody do nádob OLLA je mnohem rychlejší než zavlažování povrchovou zálivkou konví či hadicí. A také vodu nedoplňujeme tak často, jak často musíme záhony zalévat, když používáme povrchovou zálivku. Dále nemusíme řešit teplotu vody, kterou naléváme do nádob, neboť i když použijeme vodu studenou, než voda “dorazí” k rostlině, získá tu správnou teplotu.

Bylo zjištěno, že při metodě zavlažování pomocí nádob OLLA je na záhonech mnohem menší výskyt plevelných či jinak nežádoucích rostlin, a to protože tyto rostliny vzchází buď ze semen anebo z oddenků. Nemají tedy tak vyvinutý kořenový systém jako rostliny, které kolem OLLA vysazujeme, a proto jejich šance vzejít v zemině, která není zvlhčována povrchovou zálivkou je velmi omezená.*

Jako přínos této metody můžeme vidět také minimální uhlíkovou stopu, kterou za sebou zanechává. Jedná se o metodu velmi čistou bez vedlejšího odpadu a bez následné stopy. Na rozdíl od různých kapénkových závlahových systémů se OLLA obejde bez použití plastických hmot a doslouží ve chvílí, kdy ji (nedopatřením) rozbijeme. A v takovém okamžiku hliněné střepy nádoby zakopeme do země a hlína se hlíně vrátí.

Vzdálenost výsadby sazenic od OLLA se odvíjí od velikosti kořenového systému dané rostliny, který vytvoří během své vegetace. Ale pokud si za referenční rostlinu vybereme například rajče, tak sazenice vysadíme asi ve vzdálenosti přibližně 30 cm od hrdla nádoby. Kolem nádoby OLLA sazenice vysazujeme v kruhu, k jedné nádobě 4 až 5 kusů rostlin. Pokud máme na záhoně více nádob OLLA, dáváme je od sebe tak daleko, abychom mohli kolem nich tuto kruhovou výsadbu provést. Při výsadbě je potřeba rostliny přiměřeně zalít povrchově a zvážit tuto povrchovou zálivku ještě i pár dní po výsadbě, dokud se kořenový systém rostlin nezapojí do samoobslužného hospodaření s vodou z nádoby OLLA. Potom vodu doplňujeme již jen do nádoby OLLA a rostliny nezaléváme. Součástí nádoby OLLA je i keramické víčko, které zabraňuje odparu vody z nádoby a také tomu, aby do nádoby nepadaly nečistoty, zemina či drobní živočichové.

Metoda zavlažování pomocí nádoby OLLA je vhodná především pro ty, kteří si cení vody a času. Takže bude zajímavá nejen pro permakulturisty, městské a komunitní zahradníky, ale také pro běžného zahrádkáře, chalupáře či jiné drobné pěstitele. Pro všechny, kdo vnímají vodu jako cennou a důležitou matérii, a pro ty, kdo se potýkají s nedostatkem času a nedostanou se ke svým záhonům s takovou četností a pravidelností, jakou rostliny potřebují. Typickým příkladem nám může být víkendový zahradník – chalupář, pro kterého je nutné, aby ve středu zapršelo a jeho zahrádka přežila do pátku, kdy zase přijede na víkend na chalupu.