Klasický zahradní nástroj nástroj s krásným designem.
Plocha motyčky zdůrazňuje svým šípovitým tvarem schopnost snadno pronikat do půdy. Vykované ostří je třeba brát vážně – může ohrozit i vlastní prsty. V prvé řadě je však ostří určeno kořenům plevele. K dosažení maximální účinnosti je třeba vést motyčku při práci spíše tangenciálně (souběžně) s povrchem půdy, jen několik centimetrů pod jejím povrchem. Vzhledem k ostří i překvapivé lehkosti motyčky je vhodné osvojit si jiný způsob práce, než jaký je běžný při použití obvykle tupého a relativně těžkého nářadí.
S bronzovou motyčkou se nekope směrem do půdy, ale spíše se s ní podřezává její svrchní vrstva. V dobře propracovaných půdách se motyčka jen půdou protahuje. Bronzové trny jsou rovněž ostré a usnadňují narušení ztvrdlého povrchu půdy.
Rukojeť z bukového dřeva.
K zachování ostří čepele a trnů je vhodné čas od času okraje vyklepat (viz. Corvus nebo všeobecné pokyny). Vyklepáním dochází rovněž ke zhutnění bronzu a tím i ke zvýšení jeho odolnosti a pevnosti. Vyklepávání je tedy způsob, jak svůj nástroj stále zkvalitňovat.